ZÁVĚR SEZÓNY NTLIVE PATŘÍ VIŠŇOVÉMU SADU A. P. ČECHOVA Z NÁRODNÍHO DIVADLA V LONDÝNĚ
24. 06 2011 | Letošní sezóna NT LIVE končí doslova metaforicky – posledním a vrcholným dílem Antona Pavloviče Čechova – Višňovým sadem. Tragikomedii o minulosti a nejasné budoucnosti Ruska na přelomu 19. a 20. století režíruje Howard Davies, zakladatel divadla Warehouse (dnes Donmar Warehouse) a jeden z nejlepších britských divadelních režisérů uznávaných především pro své inscenace ruských dramat, a to jak ve Velké Británii, tak v USA.
Višňový sad pod vedením Howarda Daviese, designérky Bunny Christiové a scénáristy Andrewa Uptona rozvířil vody divadelních kritiků a zaujal především netradičním ztvárněním výpravy a hereckými výkony Zoë Wanamakerová v roli Raněvské a Conratha Hilla v roli Lopachina.
Po Gorkého Měštácích (2007) a Bulgakově Bílé gardě (2010) přichází Howard Davies s dramatem zbaveným přílišné sentimentality. Prvky typické ruské sentimentality nahradila větší míra komiky a komplexně ztvárněné charaktery jednotlivých postav.
Stejně jako u předchozích ruských her je i Višňový sad inscenován na základě moderněji pojaté adaptace Andrewa Uptona. Některé dialogy jsou rozšířené či zcela přepsané, větší důraz je kladen na věcnost, než na poetičnost a romantiku. Kritiky je často kontroverzně přijato především Uptonovo užití slangu.
Místo koňských spřežení automobil
Příběh odehrávající se na přelomu 19. a 20. století přesunuli inscenátoři do počátků 20. století, namísto „věku koňských spřežení a bryček“ tak Raněvská a její rodina mají k dispozici telefon, elektřinu i automobily. Výprava Bunny Christiové záměrně „zapomíná“ na veškeré sentimentální ornamenty – v celé hře se neobjeví žádná bříza a téměř žádný višňový strom. Namísto okázalosti šlechtického sídla diváky přivítá rozpadající se dům a místo, které bylo doslova „napadeno“ pomalu se šířící průmyslovou revolucí prostupující staré a šlechtické Rusko. Okna dřevěného domu připomínajícího staré skladiště by potřebovala umýt a rozhodně nedýchá rodinnou atmosférou, o které Raněvská sentimentálně sní. Dva obrovské telegrafní sloupy vévodící celému výjevu dokazují, že průmyslová revoluce dorazila z měst i na venkov a nemá cenu se jí vzpírat. Přelom 19. a 20. století je zdůrazněn všudypřítomnými moderními vynálezy od telefonů po telegrafní dráty a auta. Scenérie a nostalgické cítění rodiny Raněvské se tak dostávají do mnohem silnějšího kontrastu a posilují myšlenku zániku statkářské šlechty (Raněvská) a nástupu podnikavé, revoluční třídy (Lopachin). Měkké a doslova atmosférické svícení je prací Neila Austina.
Britský tisk se shoduje v tom, že herecké obsazení Višňového sadu v kombinaci s výpravou Bunny Christiové vytváří z Daviesovy inscenace čtyřhvězdičkové zakončení letošní NT LIVE sezóny. Z výkonů jednotlivých herců vyzdvihuje tisk především výkon Zoë Wanamakerová v roli Raněvské, popisovaný, mimo jiné, jako „neskutečně přesvědčivý“ (www.theartdesk.com, dostupné 2. 6. 2011) a „skvostný“ (The Times, UK).
„Bez sebemenší námahy vykresluje portrét lhostejné a zaslepené ženy, která si odmítá připustit realitu.“ (Daily Express)
„Výkon Wanamakerová je neskutečně přesvědčivý: je smyslná, vznětlivá, občas nenásilně bezcitná, a její sebeúcta je stejně velká jako její štědrost.“ (www.theartdesk.com, dostupné: 2. 6. 2011)
Conleth Hill v roli Lopachina je označován za jednoho z nejpřesvědčivějších a nejsympatičtějších Lopachinů. Obdivován je jeho snadný přechod od zoufalství k zlosti a sympatizování s Raněvskou.
„Conleth Hill exceluje v roli Lopachina, domáckého, ušlápnutého, neomaleného a nejistého, avšak zcela okouzlujícího muže.“ (Sunday Times)
Představení bude v České republice přenášeno 30. června 2011 od 19.45 hodin do kina AERO v rámci NT Live. Představení bude uvedeno v anglickém znění s anglickými a českými titulky.
Více informací o představení Višňový sad a jeho tvůrcích na: www.ntlive.cz
