V HLAVNÍ ROLI KRÁL AFROBEATU FELA!

DALŠÍ PŘÍMÝ PŘENOS Z HLAVNÍ SCÉNY NÁRODNÍHO DIVADLA V LONDÝNĚ

Recenzemi vychvalovaný, cenami a superlativy ověnčený původně broadwayský muzikál přichází v přenosu z londýnského Národního divadla na plátno pražského kina Aero. Muzikál FELA! vypráví o životě a tvorbě nigerijského hudebníka, ale také politického aktivisty Fely Anikulapa Kutiho.

NT live: FELA!
kino Aero
13. ledna 2010 od 19.45 hod

Král afrobeatu Fela Kuti v broadwayském hitu živě v Aeru z Londýna 
V roce 2008 na scéně off-broadwayského divadla 37 Arts Theatre téměř nenápadně proběhla premiéra muzikálu Fela!, velmi záhy se však představení stalo hitem a v roce 2009 už bylo přeneseno do většího a prestižnějšího divadla Eugen O´Neill přímo na Broadwayi. Mezi producenty se objevila slavná jména jako Jay-Z, Will Smith, Jada Pinkett Smith a další.
V roce 2010 muzikál získal tři ceny Tony – za nejlepší choreografii (Bill T. Jones), za nejlepší kostýmy (Marina Draghici) a zvuk (Robert Kaplowitz).
Na žádost londýnského Národního divadla vytvořil Bill T. Jones londýnskou verzi muzikálu, která podle dosavadních recenzí v ničem nezaostává za broadwayskou verzí. V hlavní roli alternují Rolan Bell s broadwayským Sahr Ngaujah, kterého také uvidíme v přímém přenosu z Londýna. Londýnská premiéra byla 16.11. 2010. O necelé 2 měsíce později živě na plátně kina Aero v přímém přenosu z Národního divadla v Londýně.

Muzikál nasáklý emocemi a s ojedinělou formou
Pro Billa T. Jonese bylo představení Fela! režijním debutem, žádným nováčkem na muzikálové ani braodwayské scéně ovšem není. Před Fela! získal již jedno ocenění Tony za choreografii na představení Spring Awakening a mnoho dalších za choreografie moderního tance a baletu.
Ačkoliv Fela! pochází z Broadwaye, není typickým broadwayským muzikálem s jeho stereotypy, naopak snaží se je bořit a klasický divadelní prostor zcela ponořit, prosáknout a zahalit atmosférou undergroundového klubu. Tanečníci často překračují hranici jeviště-hlediště a z diváků tak dělají účastníky velkolepé Kutiho party.
Bill T. Jones představuje žánrově sice muzikál, ovšem formou zcela ojedinělý s důrazem ne na příběh, ale na pocit a celkové emotivní vyznění inscenace. Hlavním hybatelem celého představení je rytmus a Felova hudba, těm jsou všichni na scéně podřízeni.
V začátcích si Bill T. Jones a Jim Lewis, se kterým napsali scénář, představovali jen takové snové scény kolem Kutiho hudby, v klubu s tanečním parketem. Bill T. Jones vzpomíná: „Lidé, kteří do této záležitosti dali peníze nám ale říkali: `Ne ne, musíte dělat ústupky a vyprávět příběh – něco, co někde začíná a někam se vyvíjí` To bylo těžké.“

Hudba jako prostředek vyprávění
Přesto není představení chronologickým zápisem Felova života, tvůrci ani nechtějí vyprávět přesný sled událostí. Během představení se sice seznámíme se všemi přelomovými okamžiky Felova života, ovšem tvůrci vyprávějí více hudbou, jednotlivými písněmi, tancem plnými napětí, vzpomínkami, flashbacky než příběhovou linkou. V představení uslyšíme téměř všechny Kutiho hity.
„O životopisy se příliš nezajímám. Ale Felou jsem byl přitahován, protože on byl neskutečně odhodlaný trpět pro své přesvědčení. Jsem si jistý, že takový byl, a to bylo to hlavní, jak jsme ho chtěli v naší show ukázat.“ (Bill T. Jones)

Více o přenosech NT LIVE zde: www.aerofilms.cz/ntlive
www.aerofilms.cz

Fela Anikulapo Kuti
Fela Ransome Kuti se narodil ve městě Abeokuta v Nigerii, severně od hlavního města Lagosu roku 1938 v elitní rodině: Otec byl anglikánský kněz a matka světově proslulá bojovnice za lidská práva, vůdkyně feministického hnutí v Nigérii.
V roce 1958 byl rodiči poslán na studia medicíny do Londýna. On se ovšem namísto medicíny dal zapsat na Trinity College's school of music, kde studoval skladbu a hru na trubku. V roce 1961 zakládá kapelu Koola Lobitos, která se stane pevnou součástí londýnské klubové scény. O dva roky později, když se Fela vrací do Nigérie, kapelu obnovuje a pod vlivem Jamese Browna začíná experimentovat  a hledat svou specifickou hudební polohu. Směsicí tradičních afrických rytmů a jazzu dá základ afrobeatu.
V roce 1969 odjíždí nahrávat a na osmiměsíční turné do USA. Tam se seznamuje s myšlenkami a ideologií Černých panterů, blíže studuje tvorbu Malcolma X i jiných představitelů amerického černého nacionalismu.
Pod vlivem nových politických a světonázorových objevů transformuje svoji kapelu do nového seskupení Nigeria 70 a vrací se do Lagosu. Zde pak zakládá komunu Kalakuta Republic, se sídlem v nočním klubu a nahrávacím studiu The Shrine (Svatyně), který se stane centrem nezávislého dění, politického i hudebního. S kapelou, nyní pod názvem Africa 70 se postupně stává nejen hudební hvězdou, ale také hlasem občanské neposlušnosti, kritiky vojenského vlády a představitelem politické opozice. Za své postoje je několikrát vězněn a téměř i zabit.
Zcela zásadní je pro Kutiho rok 1977. Ve svém hitu Zombie kritizuje vojenský režim, jeho příslušníky přirovnává k zombiím a přitvrzuje v boji proti establishmentu. Během následné brutální vládní razie je napadena a vypálena Svatyně, Fela a další členové komuny uvězněni, ženy zbity a znásilněny. Kutiho 82 letou matku vyhodili vojáci z okna, na následky vážných zranění po pádu později zemřela. Nahrávací studio, nahrávky, hudební nástroje a jediná kopie Kutiho filmu Black president (Černý prezident) byly zničeny. Fela měl po výslechu a věznění zlomenou lebku a několik dalších kostí.
Po této tragédii žil Fela krátce v exilu v Ghaně, do Nigérie se vrátil v roce 1978. O rok později založil vlastní politickou stranu MOP (Movement of the People) a byl odhodlán kandidovat na prezidenta. Jeho kandidatura však byla oficiální vládou blokována.
Fela Anikulapo Kuti ve svém životě vězněn více než dvěstěkrát, obviněn snad ze všech představitelných zločinů, odsouzen byl však jen jednou k osmnáctiměsíčnímu trestu.
I přes tento neustálý nátlak žil stále v Nigérii jako ikona mezinárodního rock´n ´rollu, jazzu a hip-hopu.
Byl rock star se vším všudy – milovník marihuany a žen – svých 27 tanečnic si vzal všechny naráz za manželky.
Zemřel v srpnu 1997 na komplikace spojené s AIDS a jeho pohřbu v Nigérii se zúčastnil milión přátel a příznivců.

Bill T. Jones, choreograf a režisér
Držitel ceny Tony 2010, ceny Obie 2007 a mnoha jiných.
Studoval klasický balet a moderní tanec na State University of New York at Binghamton (SUNY). Své choreografie vytvářel sólově i ve spolupráci s Arniem Zanem, se kterým v roce 1982 založili Bill T. Jones/Arnie Zane Dance Company. Pro tuto společnost vytvořil stovky choreografií, zároveň však spolupracoval i s jinými společnostmi moderního tance a baletu po celém světě, mezi nimiž najdeme Alvin Ailey American Dance Theater, Axis Dance Company, Boston Ballet, Lyon Opera Ballet, Berkshire Ballet, Berlin Opera Ballet and Diversions Dance Company, and Dayton Contemporary Dance Company’ The Flight Project.
Režíruje a vytváří choreografie i pro činoherní divadlo a operu.
Jeho choreografie představení The Seven pro Off-Broadwayskou produkci New York Theatre Workshop’s byla oceněna roku 2006 Lucille Lortel Award za nejlepší choreografii a za choreografii pro Broadwayský muzikál Spring Awakening  obdržel cenu Tony Award.

Cena Tony - Tony Award, celým názvem Antoinette Perry Awards je cena udílená každoročně od roku 1947 vybranými pracovníky divadel a novináři v různých oblastech divadla, muzikálu a činohry. Udílí se v celkem 21 kategoriích a cenu mohou získat pouze představení či herci z Broadwaye. Jejím faktickým mimobroadwayským doplňkem je obdobná divadelní Cena Obie.